Co je protonová léčba

První zmínka o tom, že svazek protonů by mohl pomáhat při léčbě onkologických nemocí se objevila v r. 1946 v článku američana Roberta R. Wilsona. Následovalo první ošetření protony, které bylo provedeno v USA v roce 1954 a o několik let později v roce 1957 i v Evropě – Švédsku.

O pár desítek let později, v r. 1992 byla léčba protony o ciálně schválena v USA v klinické praxi. Od té doby vyrostlo v USA několik desítek protonových pracovišť, které úspěšně pomáhají nemocným pacientům. Evropa má k dnešnímu dni celkem 11 protonových center a protonové centrum v Praze patří k těm nejmodernějším.

Protonová léčba je typ zevní terapie, která využívá ionizující záření. Svazek paprsků pracuje tak, že nabité protony pronikají do nádoru a poškozují v rakovinných buňkách DNA, zastavují jejich reprodukci a tím je zabíjejí. Rakovinné buňky jsou totiž velmi zranitelné vůči útokům na svou DNA. Rychle se sice dělí, ale disponují sníženou schopností opravovat poškození své DNA. Tím se nádor úspěšně likviduje Protonová léčba je nesporně šetrnější, než klasická radioterapie.

Zacílené paprsky prochází zdravou tkání jen s malou intenzitou, v plném nasazení působí v místě nádoru a za nádorem nepoškozují zdravé tkáně vůbec. To je zásadní rozdíl mezi klasickou fotonovou radioterapií a protonovou terapií.

Fotony – x paprsky klasické léčby dopadají na kůži, kterou poškozují stejnou měrou, jako nádor uložený uvnitř těla a ničí i zdravé tkáně a orgány uložené za nádorem a kolem něj.

Pacienti po ošetření protonem tedy mají jen minimální vedlejší účinky léčby a tím se zkracuje i jejich rekonvalescence a předchází se dalším komplikacím, které mohou nastavenou léčbu brzdit. U onkologicky nemocných pacientů je to vždy hra s časem, protože některé nádory jsou velmi agresivní a odkládaná léčba, kvůli komplikacím a vedlejším účinkům konvenční radiace, je v tomto případě krajně nežádoucí.

Klasickým příkladem vynikajícího výsledku protonové terapie je léčba rakoviny prostaty.

Konvenčním ozařováním trvá cca 8 týdnů, ale jak evropské výzkumy prokázaly, tak se většina pacientů dále léčí na nežádoucí účinky ozáření. Protonová léčba rakoviny prostaty se omezuje na pouhé 4 týdny (někdy i méně), ale drtivá většina pacientů, však nemá žádné další komplikace (negativní vedlejší účinky) a nepotřebuje tak další čas na rekonvalescenci a vrací se po léčbě do aktivního života a zaměstnání.

K nesporné výhodě protonové terapie patří fakt, že se záření dá použít pro nádory, kde klasická fotonová radioterapie představuje velké riziko, nebo neumožňuje optimální potřebné ozáření nádoru s ohledem k poškození zdravých tkání. V první řadě se jedná o nádory oka, určitých oblastí mozku a hlavně nádory u pediatrických pacientů.

Nevýhod protonové léčby je opravdu velmi málo. Jednou z nich je ta, že se nedá použít na úplně všechny druhy rakovinného bujení – příkladem je rakovina prsu.

Další prozatimní negativní aspekt je ten, že protonová léčba je nančně náročnější, než klasická radioterapie a tak mnoho pacientů řeší spory se svými zdravotními pojišťovnami ohledně proplacení ošetření. Avšak prognózy budoucnosti ukazují na to, že pojišťovny mohou na “drahé” protonové léčbě výrazně ušetřit a to třeba tím, že se pacienti nebudou léčit (někdy i doživotně) s vedlejšími účinky klasické fotonové radioterapie.

Napsat komentář